Texty písní

(výběr)

I když nám není už 16 let

I kdybys měl tu zůstat na všechno sám
jak bez květů zimní sad
i kdyby minulost si měla s tebou
po večerech povídat
pak vzpomeň na dívku, jež jsi měl rád
jež hlídala tvé sny, když šel jsi spát
dívku která se na tebe v tvé duši stále
usmívá

I kdyby slunce vyšlo bez paprsků
nechtělo tě vůbec hřát
a v parku na lavičce tvoje místo
jiná žena by měla znát
pak vzpomeň na kluka, co měl tě rád
co byl tvá láska i kamarád
kluka který se na tebe v tvé duši stále
usmívá

I kdybys jenom chodil bez radosti 
v ulicích, co dobře znáš
i kdybys hněval se a kypěl zlostí
na vše, co se podíváš
pak vzpomeň, že jsi jednou tolik miloval
žes byla plná lásky, kterou jen on znal
a proto nezoufej, vždyť stále v tobě je
něha, úsměv i naděje

I když nám není už patnáct let
a ze rtů podzim sklidil maliny
a v srdci první lásky květ
vykvetl jak ve vlasech šediny
přesto dál mějme křídla mladých snů
a hvězdu štěstí na čele
od teď až do posledních dnů
ať láska v duši nám ustele

S ní člověk umí zůstat mlád
přenášet hory dokáže,
když osud s ním se bude rvát
lásku mu dodá kuráže
tak zůstaň stále kluk svých mladých snů
tak zůstaň dívkou s hvězdou na čele
od teď až do posledních dnů
ať láska v duši ti ustele

Divé včely

Roky mně ulétly
jako ty divé včely
zůstala půlka plástve
já jsem však ještě celý

Ještě mám obratle
v páteři poskládané
ještě mám srdce vroucí
a v žilách koně vrané
ještě si v noci pospím
abych byl ve dne bdělý
ještě jsem celý
ještě jsem celý
jenom ty divé včely
mně kamsi uletěly

K botám se ráno sehnu
schody mě nevysílí
když tramvaj nedoběhnu
už mě to nerozčílí

Ještě mám pod očima
vzpomínky krásnověku
ještě mi sladce chutnaj´
polibky na jazyku
ještě mě vášeň hřeje
kde bývám občas smělý
ještě jsem celý
ještě jsem celý
jenom ty divé včely
mně kamsi uletěly

Anděl

Až se opět budeš bát svých stínů
a noc bude jenom dlouhým dnem
až se topit budeš v moři splínů
pak vzpomeň si že já tu jsem
abych prozradil ti jak se létá
i s nemocniční postelí
abych přesvědčil tě
že nekončí nový týden už v pondělí

Až ti strach ukradne sladký spánek
a šťastná rána budou dávným snem
až z větru do tvých plachet zbude jenom vánek
pak vzpomeň si že já tu jsem
abych prozradil ti jak se létá
i s nemocniční postelí
abych přesvědčil tě
že nekončí nový týden už v pondělí

Až budeš doufat už jen v Boží zázrak
a tvůj pohár bude vzhůru dnem
až ze všech radostí ti zůstane jen náznak
pak vzpomeň si že já tu jsem
abych prozradil ti jak se létá
i s nemocniční postelí
abych přesvědčil tě
že nekončí nový týden už v pondělí

Jsem tvůj anděl
snad nevadí, že bez křídel

Otisky dlaní

A stále jsme tu v paměti
všech slov a všech vět
otisky dlaní v prostoru
a prostor dlaní je náš svět

Čeho se jednou dotkneme
to už nám nikdo nevezme
a kůže stromu drsná věkem
tajemství si převezme

Náš dotyk skříň na pocity
otrhané i nóbl pyšné
všechny visí na konci prstů
vlevo cudné vpravo hříšné

A v dlani je náš budík života
a taky zvonec umíráček
a knihovna vzácných stisků
a teplé slunce i bouřný mráček

Čeho se jednou dotkneme
to naše srdce bere pod ochranu
a duše citem obrušuje
hrubých slov tu tvrdou hranu

A stále jsme tu v paměti
všech slov a všech vět
otisky dlaní v prostoru
a prostor dlaní je náš svět 

Nic nebude naposled

I když roky neuprosím
a letokruhy kůže neschovám
i když paty nedobrousím
a kde není vlas tam mašli nepřidám
i když oči nedoostřím
a přiznat strach se ostýchám
chci žít jako bych znovu měl šestnáct let
kdy všechno bylo poprvé
a nic nebylo naposled

I když tělo mé vrůstá do polí
ačkoliv moje duše nebe odchytá
i když srdce občas zabolí
a dech vzpomínkami někdy zaškytá
i když v hlavě skrývám údolí
z kterého občas vrána vylétá
chci žít jako bych znovu měl šestnáct let
kdy všechno bylo poprvé
a nic nebylo naposled

A jednou až dojdu tam kam bych měl
řeknu všem které jsem znal
že každý kdo někdy láskou oněměl
věčně mladý může zůstat dál

I když roky neuprosím
a letokruhy kůže neschovám
i když paty nedobrousím
a kde není vlas tam mašli nepřidám
i když oči nedoostřím
a přiznat strach se ostýchám
chci žít jako bych znovu měl šestnáct let

Dvě křídla motýlí

Víc přání máš
než mincí po kapsách
a roky jdou
na tváři je vnímáš
u srdce bolí
když se ti k ránu zdá
že zůstala jsi sama jediná

Na život bez lhaní
na lásku bez trní
na ranní kávu
úsměv
pohlazení
teď marně čekáš
že se ti vrátí zpět
to tiché štěstí tvého těla
tvůj bezpečný svět

Víc přání máš
než mincí po kapsách
a slzy tvé
jsou flitry na řasách
marně vytáčíš
čísla přátel zmizelých
snad přijde čas
kdy řekneš všem
o čem teď mlčíš

Že chceš jen mít
dvě křídla motýlí
a svatozář
nad hlavou na chvíli
a v ňadrech odpustky
za hříšné touhy
z dávných dnů
kdy zrodila ses
z poztrácených snů

Miluju

Miluju čas, jenž v omítkách tiká
bělostí mládí i prachem zralosti
na jeho šprýmy se nelehko zvyká
však přesto nám dává důvod k radosti
však přesto nám dává důvod k radosti

Miluju organtýn lásek života
všechny ty výztuže vděčných vzpomínek
jen díky nim se náš gobelín nesmotá
dřív než nám smrt zhasne plamínek
dřív než nám smrt zhasne plamínek

Miluju básně, co v hospodě neuslyším
a na úředních místech je úředník neřekne
ty básně, které vítr fouká do děr myším
a sokol v oblacích před nimi poklekne

Miluju hudbu z rádia Nekonečna
když hvězdnou nocí pluje koráb poezie
a malá mořská víla je okouzlená slečna
jež lidskou zradou nezemře a žije
jež lidskou zradou nezemře a láskou žije

Miluju čas, jenž v omítkách tiká
bělostí mládí i prachem zralosti
miluju život, jenž zaniká a vzniká
ve věčné spirále hříchu i svatosti
ve věčné spirále hříchu i svatosti

Miluju čas
i hodit tikot
Miluju vás
Miluju život

Stůj při mně, lásko, stůj

Když střepy v duši máš a srdce z olova
když před sebou utíkáš a noc tě neschová
když v sobě zabloudíš jak v lese plném buků
pak věř, že někdo na blízku ti v nouzi podá ruku

Když ráno v těle hledáš zbytky mladých let
když ramena si choulíš pod vlněný pléd
když slunce nesvítí na tváře vadnoucí
pak věř, že tobě nablízku jsou dvě oči planoucí

Když bohatství ti uniká z kapsy děravý
když roky přidaj na tváři, co mejkap nespraví
když máš pocit prázdna jak potok, co je vyschlý
pak věř, že někdo na blízku na tebe s láskou myslí

Když ti v nouzi do bot kalná voda teče
když si myslíš, že tvůj čas už se jenom vleče
když radost kolem nevnímáš a bolest je jen vyšší
pak věř, že tobě na blízku je někdo kdo tě slyší

Když život není férovej a na dluh jenom dává
když o trvalém štěstí jenom se ti zdává
když ráno si už nezpíváš a hlas máš nějak tišší
pak věř, že tobě na blízku  je někdo kdo tě slyší - když říkáš

refrén:

STŮJ PŘI MNĚ STŮJ, I KDYŽ VOLÁM ZMIZNÍ BĚŽ
STŮJ PŘI MNĚ STŮJ, JAKO PRAVDA VĚRNĚJŠÍ NEŽ LEŽ
STŮJ PŘI MNĚ STŮJ, KDYŽ JSEM NĚKDY V PEKLE, A NE V RÁJI
STŮJ, PROSÍM, PŘI MNĚ, LÁSKO, STŮJ

Až jednou zeptám se

Až jednou zeptám se
proč jsem tu vlastně byl
proč slunce hřálo mě
a sníh tolik studil
proč denně jedl jsem
a taky hodně pil
proč stále dýchal jsem
tak moc a ze všech sil
proč jsem tak málo spal
v noci se toulával
a srdcem klavíru
hvězdám jsem písně hrál
o tom jak krásné je
když člověk dokáže snít

O ránech které jsou
zrcadlem tichosti
o červáncích večer
obrazech radosti
o tom že čas který
je hřebec splašený
každý den může stát
na chvíli zkrocený
láskou a něžností
když duší souznění
okamžik prchavý
na věčnost promění
špatné se vytratí
a dobré začíná žít

Až jednou zeptám se
proč jsem tu vlastně byl
proč jsem se modlitbou
nebesům poklonil
proč krásu života
co věčně rozkvétá
verši jsem slavil
vždy od léta do léta
pak odpovím jednou krátkou
a jasnou větou
kterou si lidé snad nepopletou
když zní jak zpěvné srdce zvonů Lorety

Byl jsem tu proto
že byla jsi tady i TY